Nenechte se okrást o informace, Petr Kotek, PRÁVO
V informačním věku mají informace cenu zlata. Zvlášť ty, které nejsou volně dostupné. Některé se dají překvapivě snadno poskládat ze střípků zapomenutých podél informačních dálnic, některé se dají ukrást. I to je překvapivě snadné. V Česku navíc zloděje informací nikdo nepotrestá, pokud je prokazatelně nezneužije. Jenže i to prokazování je hodně těžké. Proto u nás kvete obchod s nejrůznějšími špionážními technikami a technologiemi. Zvlášť v podnikatelské sféře může správná a včas získaná informace o konkurenci znamenat třeba získání miliardové státní zakázky. Ve výběrovém řízení, kde je hlavním kritériem nabízená cena, stačí ubrat z původního rozpočtu na stavbu dálnice pár miliónů.
Kauzy zvedají zájem
Nejčastěji se mluví o odposleších a rafinovaných zařízeních, která jsou k dispozici díky současné miniaturizaci elektroniky.
„S každou odposlechovou kauzou, která se začne přetřásat v médiích, vzroste zájem o služby naší firmy o 30 – 40 procent,“ potvrzuje nejčastější zdroj obav z nežádoucího úniku informací Thomas Havelka ze společnosti OdposlechyCZ – Line 21. Jeho internetové stránky www.odposlechy.cz začínají sugestivní otázkou: Skutečně nevlastníte žádnou informaci, která by zajímala někoho jiného? Havelka zdůrazňuje, že jeho firma odposlechová zařízení neprodává ani neinstaluje. Zabývá se jejich vyhledáváním a ochranou proti nim. Kdy je na místě obrátit se na odborníka a nechat si od něj potvrdit či vyvrátit podezření, že právě vy jste odposloucháváni?
Kdy musíte zpozornět
„Štěnice se obvykle skládají z mikrofonu a vysílače v pásmu FM. Když tedy zaslechnete v rádiu zvuky, jako když vedle něj leží mobil právě přijímající zprávu, měli byste určitě zpozornět,“ radí Havelka. Odborník pak po vstupním informačním pohovoru v objektu provede takzvanou obranně bezpečnostní kontrolu a navrhne další opatření. Pokoušet se o laickou prohlídku nemá příliš smysl – pokud ovšem odposlech instaloval odborník. Je-li to ale rovněž dílo laika (základní komponenty jsou běžně dostupné každému), určitou šanci máte. I přes miniaturizaci mikrofonů či kamer zbývá vždycky zdroj napájení, obvykle 9 voltová baterie, vysílač, případně kebely.
Technik, nebo psychiatr?
Havelka ale zároveň upozorňuje, že v takovém okamžiku bývá už většinou pozdě. Hodnota většiny informací klesá v čase. I tajné služby si po 50 letech troufnou odtajnit své archivy. Havelka také uvádí, že zhruba 20 % lidí vyžadujících jeho služby jsou spíš potenciální psychiatričtí pacienti. Jenže, jak praví klasik: To, že jsi paranoik, ještě neznamená, že tě opravdu nesledují.
Havelka vzpomíná, jak dlouho a marně přesvědčoval důchodkyni ze Slovenska, že jeho cesta k ní domů bude drahá a zbytečná. Trvala ale na svém a při kontrole jejího domu se nakonec funkční odposlechové zařízení skutečně našlo. „Teprve později jsem se dověděl, že šlo o mnohamiliónové dědictví a informace sháněl syn té paní¨.,“ přiznává Havelka. Jinak ale trvá na tom, že ho zajímá jen technická stránka věci a o pozadí nechce vědět nic. „Přece nebudu pracovat s vědomím, že například mařím výkon úředního rozhodnutí,“ vysvětluje.
Co je v odposleších legální
Nasazení odposlechu musí nařídit soud. 90 % legálních odposlechů se uskutečnuje přes jednotnou telekomunikační síť, obvykle tedy jde o odposlechy telefonních hovorů a monitorování SMS zpráv. Razítko soudu je předpokladem pro to, aby mohly být získané informace použity jako důkaz u hlavního líčení. Každý jiný odposlech je nelegální. Pokud se k němu ovšem i tak někdo uchýlí, o dokazování před soudem mu stejně nejde. Lidé, kteří mají z různých důvodů co skrývat, se už naučili mluvit do telefonu více či méně kódovaně. Éter se tak začal hemžit kapříky a nešťastní advokáti začali horečně pátrat po skutečných rybnících. „V každém desátém kontrolovaném objektu najdu nějakou štěnici. Nevím ale, že by za jejich umístění byl někdy někdo potrestán,“ dokumentuje Havelka slova o praktické nepostižitelnosti nelegálních odposlechů. Zpravidla jde o funkční techniku, jen výjimečně o historická zařízená, která dávno přestala sloužit. „V Hradci Králové například kupovala soukromá firma vilu, v níž bývala rezidentura StB,“ vzpomíná Havelka. Za ostěním v jednotlivých místnostech skutečně při vyžádané prohlídce našel pěknou sbírku elektronického hmyzu.
Štěnice v autě? Nesmysl
Na větší kreativitu ze strany bezpečnostních složek většinou nedojde. „Stát je líný moloch,“ tvrdí Havelka s tím, že většina skutečných odborníků na použití odposlechů se mezi sebou zná. Obvykle prošli tak jako on vojenskou školou a službou v armádě. Prý se musejí všichni usmát, když si z médií dovědí, že někdo našel štěnici ve svém autě. Takový odposlech nemůže mít praktický význam. Otřesy, vibrace a aerodynamický hluk znemožní porozumět jakémukoli záznamu. „Je ale mnoho případů, kdy odposlech má být nalezen,“ upozorňuje Havelka. Jde o to někoho postrašit nebo varovat.
Za úniky nestojí jen technika
Hodnotu informace vyjadřuje míra zisku při jejím získání, ztráty při její nedostupnosti, nebo třeba míra žárlivosti na partnera. Odposlech je ale podle Havelky až jednou z posledních metod. „V Česku zatím chybí kultura zacházení s informacemi,“ krčí rameny. Firmy sice vydávají desetitisícové i vyšší částky za ochranu před technickým narušením svých tajemství, důležité dokumenty ale háží do koše, místo aby za pár tisícovek pořídily skartovací stroj. Pak konkurenci stačí nasadit dobře proškolenou uklizečku.
Mikrofon prodají i najdou
Jen v katalogu na internetovém portálu Seznam.cz najdete v sekci Prodejci odposlechové a špionážní elektroniky 12 odkazů. Narazíte tam na firmy, které se nerozpakují nabízet jak odposlechovou techniku, tak ochranu proti ní. „Praxi prodávat a zároveň vyhledávat odposlechová zařízení považujeme za neetickou,“ reaguje Havelka.
